Jak často si tohle „dovolíme“? Přitom je to naše přirozenost. Přirozenost, ve které je nám dobře. Přirozenost, která je naším zdrojem, to znamená, že z těchto okamžiků můžeme čerpat i později.
A můžeme to dělat kdekoliv, kdykoliv, a ani to nic nestojí. Alespoň na chvíli se zastavit a jen tak být. Dovolit si nic neplánovat, nic nevymýšlet, nic neorganizovat, nic nenakupovat (i když je Black Friday).
Čím více prostoru si vytvoříme, tím hlouběji můžeme jít. A v té hloubce můžeme objevit ten poklad nejcennější. A to jsme my sami. Naše čisté bytí.
Ano, všichni to máme. Jinak bychom nebyli živý. Hmota by nebyla živá bez ducha v ní. Bez ducha bychom byli pouze mrtvá nehybná hmota. Jsme doslova produchovnělá hmota. Duch je ve hmotě a tím ji oživuje. Všichni jsme tedy duchovní bytosti, jinak bychom byli mrtví. Moc se o tom nemluví, přitom je to tak logické. Uchopitelné myslí. K tomu se nemusíme spirituálně vzdělávat. Je to zřejmé každému, kdo žije.
Dopřejme si jenom být a zkoumat, co je vlastně uvnitř nás. Kdo vlastně jsme? Možná přijdeme na to, že jsme něco úplně jiného než jsme si celý život mysleli.
A pro tohle zkoumání potřebujeme prostor. Čím více si ho vytvoříme, tím více můžeme zkoumat. A opravdu nic k tomu nepotřebujeme. Jen sami sebe. A z počátku to nemusí být jednoduché být sám se sebou, protože na to nejsme zvyklý. A i tohle je věc ke zkoumání. Pozorovat, co to s námi dělá, když jsme sami a nemáme nic v plánu? Možná si vytvoříme jinou činnost, abychom se zabavili. A i to můžeme pozorovat a uvědomovat si to. Zamyslet se nad tím, jak často tohle vlastně děláme? Jak často si vyplňujeme čas jen proto, abychom něco dělali? Jak často vyplňujeme rozhovory jen proto, abychom něco říkali? Jak často pečujeme o někoho jen proto, abychom pečovali? Opravdu musíme?
Pojďme po krůčkách. Nejdřív pozorujme, co vše děláme a potom se zamysleme nad tím, co je opravdu nutné, abychom dělali. Najde se tam čas jen na bytí? Já věřím, že ano. Může to být jen chvíle, pár minut. Kdy budeme nejdřív pozorovat, čím si vlastně ten čas vyplňujeme. A poté zkusíme ten čas nevyplňovat a zastavit se.
Z počátku to může být až bolestné, ale ta bolest přejde až objevíme ten poklad. Naše čisté bytí.
