„Dnešní masáž byla taková zvláštní jízda“. Tuhle zpětnou vazbu jsem dostala po masáži od mé stálé klientky. Co se opravdu děje při mých masážích? Těžko říct – to se musí zažít!
Já ale dnes nechci psát o masážích. Chci psát o TAKOVÉ ZVLÁŠTNÍ JÍZDĚ JMÉNEM MŮJ ŽIVOT.
Vždycky se mi děly zvláštní věci. Tak moc až mi to přijde úplně normální…ale moment chci začít od začátku. A sice od mého tak zvaného PROBUZENÍ.
Já totiž opravdu zažila ten moment, který lidé nazývají PROBUZENÍ. A bude znít velmi lyricky, ale je to pravda pravdoucí.
Aboriginec v Austrálii mi foukl kouř do tváře a já se probudila. Zní to jako z filmu, ale já tohle vážně prožila.
Není důležité jak jsem Aborigince potkala a proč mi foukal kouř do tváře. Důležitý je ten PROŽITEK. Pokusím se vám ho popsat, i když věřte dávání do slov prožitků, o kterých jste nikdy předtím neslyšeli jde opravdu těžce. Mě tyto prožitky provází životem, tak možná je na čase se s vámi o ně podělit.
PROŽITEK PROBUZENÍ byl jako bych zažila něco na co jsem už dlouho čekala. Zážitek, kde se dostanete nad hmotu a konečně a finálně pocítíte, že je tady něco víc než hmota. Jako bych se dostala na chvíli dostala do něčeho, co je nade mnou a neustále mě přesahuje. Od toho okamžiku bylo všechno jinak. Tohle už nevrátíte. Už to prostě víte a není cesty zpět. Psal se rok 2015 a já konečně prokoukla, že je tady něco víc než jen hmota.
Zpětně mi dochází, že k tomuto zážitku můj život doslova směřoval. Já se totiž už ptala na otázky typu, proč tady jsme? Co je smyslem života? Ano, takhle to začíná. Tu prázdnotu nebo spíše omezenost hmotou jsem zaháněla alkoholem a drogami a stále podvědomě čekala co se stane, co přijde, aby mi to prahnutí po něčem, co nevím, co to je, naplnilo. No a tak to přišlo. V noci po cestě z baru v Australském Baron Bayes.
A opravdu mi to život naplnilo. Začala jízda jménem OBJEVOVÁNÍ SPIRITUÁLNÍHO SVĚTA.
Zajímavé je, že o tom píšu právě teď, kdy se velmi prudce vracím k tomu hmotnému „normálnímu“ světu. Mám chuť opět chodit do baru, vyměnit Taneční medicínu za taneční parket klubu, nosit podpatky a randím s „normálním“ mužem.
Jsem již však vědomě oduchovnělá hmota.
A co vás čeká příště?…Tak třeba povídání o tom, JAK JSEM V EKVÁDORU DOSTALA MASÁŽ METEORITEM!
Jitka Lamerii
